Někdy se mě ptáš

Někdy se mě ptáš, proč jsou mé oči zalité slzami. Ráda bych ti odpověděla, ale někdy to ani sama pořádně nevím.

Někdy se mě ptáš, proč jsem se tak moc změnila. Ráda bych ti řekla ten důvod. Ale pravdou je, že nikdo kromě mne by ho nepochopil.

Někdy se mě ptáš nad čím pořád tak přemýšlím. Ráda bych ti své myšlenky vyjasnila, ale dost dobře to nejde, protože jsem v nich někdy sama úplně ztracená.

Někdy se mě ptáš čeho se pořád tak bojím. Ráda bych se s tebou o své starosti podělila, ale můj strach těžko pochopí někdo jiný.

Někdy se mě ptáš, proč jsem pořád tak ve stresu. Ráda bych ti popsala jak ty každodenní malé problémy, kterých je víc než dost, se mnou dokáží zamávat.

Stala jsem se totiž mámou. 

Někdy pláču smutkem, že můj život už není a nikdy nebude takový, jako byl dřív.  Někdy ale zase pláču neskutečným štěstím, které zažívám vždy, když mám v náruči své dítě.

Když jsem se stala mámou, změnila jsem celou svou podstatu, protože už nedokážu myslet jen sama na sebe, ale myslím především na štěstí svého děťátka.

Občas jsem zasněná a duchem nepřítomná. Možná je to způsobeno únavou, starostmi o to malé stvoření, nebo jsem právě ve vzpomínkách na den, kdy se mi od základu změnil život.

Často zažívám strach a obavy. Nejen proto, že mateřství je pro mne nové a neznáme, ale také proto, že každým dnem zjišťuji, že můj strach o mé děťátko je pořád stejný. A z mého srdce a duše už nikdy nezmizí.

Někdy mi už ujedou nervy a pak mne to moc mrzí. Z pohledu druhého člověka jsou to jen malichernosti, které mne umí rozčílit, ale když se nahromadí a nikdo mi nerozumí, tak je to těžké.

Jsem máma. Občas jsem náladová, nešťastná, unavená a vystresovaná.

Ale v první řadě jsem nesmírně šťastná, v srdci veselá a vždy připravená být tu pro své dítě. 

A jako máma jsem především velice vděčná za ten dar, který jsem mohla nosit pod srdcem a teď pevně objímat ve své náruči.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *